Západočeský symfonický orchestr (ZSO) sídlící v Mariánských Lázních je nejstarší symfonický orchestr v Čechách. Jeho historie je spjatá s počátkem zdejších lázní a jako rok vzniku stálého hudebního tělesa v Mariánských Lázních je udáván r. 1821. Za tuto dlouhou dobu se zde vystřídalo mnoho kapelníků, dirigentů a hudebníků a orchestr přestál různé změny. V roce 2001 se ZSO stal obecně prospěšnou společností, jejímž zakladatelem je město Mariánské Lázně. Celoroční provoz orchestru sestává z pravidelných pátečních symfonických koncertů, abonentních koncertů, populárních a operetních koncertů. Během letní lázeňské sezóny vystupuje pravidelně orchestr na mariánskolázeňské kolonádě, tradiční je spolupráce s několika vysokými hudebními školami, z Prahy, Výmaru, Zürichu, Norimberku… Západočeský symfonický orchestr vyjíždí též za hranice Mariánských Lázní – na koncertní zájezdy do Německa, ale i do různých měst Karlovarského kraje a celé České republiky. Významnou náplní činnosti jsou koncerty pro školy nebo koncerty pro děti s rodiči. Se ZSO pravidelně účinkují přední čeští i zahraniční sólisté a pěvecké sbory. Více než padesátiletou tradicí je orchestr je též úzce spjat s renomovaným *Festivalem Fryderyka Chopina*.

Michaela Katráková je česká operní pěvkyně – sopranistka. Má za sebou angažmá ve Státní opeře Tatarstánu v Kazani, Státní opeře Praha, Šaldově divadle v Liberci, Severočeské divadlo opery a baletu a Divadle J. K. Tyla v Plzni.

Absolvent katedry sólového zpěvu Fakulty umění Ostravské univerzity. Již v průběhu studií hostoval v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, krátce nato získal jako host titulní role ve Slezském divadle v Opavě, kde se představil např. jako Vévoda Quido z Urbina v *Noci v Benátkách*, Cornelius v *Hallo Dolly*, Paddy Bluffs v *Tulákovi* a další. Ve svém repertoáru má skladby operetní a muzikálové z titulů (např. *West Side Story, Veselá vdova*) a také světské a duchovní skladby J. S. Bacha, W. A. Mozarta a mnoha dalších autorů. Jako stálý člen Pražského filharmonického sboru pravidelně hostuje na proslulém operním festivalu v rakouském Bregenzu.

Jan Ericsson se věnuje hudbě od útlého dětství pod vlivem svých rodičů Jany Vlachové a Mikaela Ericssona. Od violoncella, kterému se věnoval v dětství, přešel v dospívání ke klasickému zpěvu, jehož studium završil absolutoriem na Pražské konzervatoři jako posluchač Jitky Soběhartové. Během studia ho ovlivnila řada dalších pěvců a pedagogů jako např. Antonio Carangelo a Alfio Grasso. Získal druhou cenu na soutěži Pražský pěvec a cenu za nejlepší interpretaci církevní skladby na Mezinárodní soutěži Imricha Godina Iuventus Canti.