***„Jen málokterý saxofonista střední generace se těší současné jazzové scéně takové úcty a lásky jako Joshua Redman. Není divu, s takovým portfoliem skvělé hudby a s tak okouzlujícím charismatem při živém vystupování.“*** Joshua Redman, narozený v Berkeley v Kalifornii, je synem legendárního saxofonisty Deweyho Redmana a zcela jednoznačně představuje jednu z nejdůležitějších tváří moderního jazzu za poslední tři desetiletí. Přitom to tak vůbec být nemuselo, Redman rozhodně není z těch, kteří by od dětství znali jen hudbu, cvičení, pohyb mezi zkušebnou a klubem. Je to vlastně intelektuál: v roce 1991 absolvoval s červeným diplomem sociální vědy na Harvardu a obratem se dostal na právnickou fakultu neméně prestižní univerzity Yale. Ale tu už nedokončil – hudba, jíž se do té doby věnoval sice intenzivně, ale v podstatě okrajově, nakonec jednoznačně zvítězila. A to ve chvíli, kdy ještě jako student v roce 1991 vyhrál soutěž Thelonious Monk International Jazz Saxophone Competition, v níž porazil pozdější hvězdné kolegy Erica Alexandera a Chrise Pottera. Redmanův styl hry na tenorsaxofon se vyznačuje bohatým, kulatým tónem a přirozeným frázováním, které je pro posluchače velmi přitažlivé. Jeho styl je hluboce zakořeněn v tradici moderního jazzu, řekněme coltraneovsko-rollinsovské, ale nenechává se jí nikdy spoutat. Redman se vždycky snaží ve své hudbě propojovat emoce a spontaneitu s logickým řádem a pevnou architekturou a dokazuje, že jazz není jen intelektuální cvičení, nýbrž i naprosto uvolněná hudba. Možná i proto, že v mládí při čerpání inspirace, miloval stejnou měrou jazzové velikány jako rockové kapely Beatles, Police či Led Zeppelin. Redman zaujal už od svého prvního, eponymního alba v roce 1993, na kterém se představil nejen jako leader a saxofonista, ale také v převažující části materiálu jako autor. Mimořádně důležitým ovšem bylo následujícího roku album *Moodswing*, které nahrál se svým tehdejším kvartetem plným budoucích jazzových superhvězd. A spolupráce s Redmanem pomohla Bradu Mehldauovi (piano), Christianu McBridovi (kontrabas) a Brianu Bladeovi (bicí) odrazit se ke skutečně globálním kariérám. Redmanova skupina zafungovala jako „inkubátor“ pro budoucí jazzové leadery. Mimochodem, když se tato sestava v roce 2020 – už jako „supergroup“ – vrátila s albem *RoundAgain*, byla to událost sezóny. A koncert sestavy o dva roky později v pražské Lucerně v rámci festivalu *Prague Sounds* byl kritikou hodnocen jako jazzový koncert roku. Redmanovi občas někdo v začátcích kariéry vyčítal konzervativismus. Ale není tomu tak. Svědčí o tom řada jeho projektů, z nichž nejznámější jsou alba *Elastic*, kde značný podíl mají syntezátory a další elektrické klávesové nástroje Sama Yahela, či *Momentum*, kde se střídají čtyři hráči na elektrickou kytaru a na basu hraje slovutný Flea z funk-rockových Red Hot Chili Peppers. Modernu jiného druhu zase přinesla kooperace se slavným triem The Bad Plus na albu celkem logicky, jednoduše a přitom vtipně nazvaném *The Bad Plus Joshua Redman* (2015). Nejnovější album zatím desetkrát na Grammy nominovaného Joshuy Redmana se jmenuje *Words Fall Short* a vyšlo na labelu Blue Note v červnu 2025. Sestavil pro něj zcela novou a mladší kapelu (Paul Cornish, Philip Norris, Nazir Ebo), díky níž jeho hudba dostává svěží, spontánní rozměr. Album kritika popisuje spíš jako „konverzaci“ než jako sólový monolog a zdůrazňuje spontaneitu a kolektivní chemii. A to je v jazzu to nejlepší doporučení.