**Charles Lloyd Sky Quartet ve složení Charles Lloyd (saxofon), Jason Moran (klavír), Larry Grenadier (kontrabas) a Eric Harland (bicí) vystoupí v rámci *JazzFestBrno 2025* v klubu Sono.** Jedna z největších stále aktivních jazzových legend, patřící mezi vůbec nejdůležitější a nejvlivnější saxofonisty tohoto žánru, oslavila letos v březnu sedmaosmdesáté narozeniny. Charles Lloyd pokryl ve své kariéře vlastně celé jazzové dějiny od první poloviny padesátých let, kdy vstoupil na profesionální scénu. Krev memphiského rodáka je namíchána z afrických, indiánských, mongolských a irských zdrojů. Afroamerická složka ale zvítězila a Charles Lloyd se začal hudbě věnovat od těch nejlepších základů: od blues. A ne ledajakého: ve svých začátcích doprovázel takové hvězdy bluesového mikrofonu jako byli Howlin‘ Wolf, B.B. King nebo Bobby ‘Blue‘ Bland. V roce 1956 odešel do Los Angeles, kde nasával muzikantskou praxi i „umění jazzového života“ od takových osobností jako byli Ornette Coleman, Billy Higgins, Don Cherry či Eric Dolphy. V polovině 60. let zformoval své slavné kvarteto, obsazené Keithem Jarrettem (piano), Cecilem McBeem (kontrabas) a Jackem DeJohnettem (bicí), a bodoval dlouhohrající deskou *Dream Weaver*. To bylo prvním náznakem úspěchu, který se plně rozvinul následujícím titulem *Forest Flower: Live at Monterey* (1966), albem, které patří k nejvýznamnějším v jazzu šesté dekády. Bylo totiž jedním z prvních jazzových alb, kterých se prodalo více než milion výlisků a ze kterých hrály i mainstreamové rozhlasové stanice. Charles Lloyd se stal de facto pophvězdou „Léta lásky“ a hrával na stejných pódiích jako Jimi Hendrix, Janis Joplin, Cream, Grateful Dead či Jefferson Airplane. V roce 1967 se dokonce vydal na turné po zemích za Železnou oponou, v jehož rámci koncertoval i v pražské Lucerně. Před pár lety k tomuto vystoupení Charles Lloyd řekl: *„Na tuhle dobu vzpomínám jako na čas nesmírně křehké rovnováhy mezi lidmi a vládnoucí mocí. Hudba byla něco jako magnet, jakýsi signál k volání po svobodě. Byla vlastně i vyjádřením nároku na svobodu. Myslím, že jelikož my sami každý večer na svých průzkumných výpravách do světa hudby směřujeme ke svobodě, lidé to vnímají a cítí bezprostředně, přímo srdcem.“* Na vrcholu kariéry zkraje 70. let však Charles Lloyd rozpustil kapelu a uchýlil se za odpočinkem od divokého životního stylu do kalifornské oblasti Big Sur. Odtud vyjížděl jen výjimečně za účelem jednorázového pohostinského nahrávání, mimo jiné i čtyř pozdních alb kalifornské rockové skupiny The Beach Boys. Na scénu se vrátil až po více než deseti letech s novou kapelou, v níž k pianu zasedl mladý francouzský pianista s velkou budoucností Michel Petrucciani. Po dvou živých deskách a jedné kazetě se však opět Charles Lloyd uzavřel v Big Sur a věnoval se nadále meditaci a studiu indické filozofie. Ostatně, na Lloydových albech jsou už od 60. let typické sklony k orientálnímu hudebnímu myšlení, souvisejícímu s jeho duchovní orientací. V tom, jak specialisté často poukazují, navazuje na dalšího z nejvýznamnějších saxofonistů dvacátého století Johna Coltranea. Natrvalo se Lloyd k hudbě vrátil až v roce 1988 s novým kvartetem, jehož perlou byl další zajímavý mladý pianista, Švéd Bobo Stenson. S ním coby pravou rukou podepsal Charles Lloyd nahrávací smlouvu u mnichovského kultovního labelu ECM, jemuž byl věrný do roku 2013. O dva roky později přestoupil k neméně významné značce Blue Note, pro kterou natočil řadu velmi zajímavých projektů, například se skupinou The Marvels a country zpěvačkou Lucindou Williams předestřel velmi specifickou vizi moderního stylu americana, anebo třídílnou sérii triových nahrávek pokaždé v jiném, ale vždy hvězdném obsazení (mj. s Billem Frisellem, Geraldem Claytonem nebo Julianem Lagem). Zatím poslední album *The Sky Will Still Be There Tomorrow* vydal vloni v březnu v all stars kvartetu s pianistou Jasonem Moranem, basistou Larrym Grenadierem a bubeníkem Brianem Bladem. Na serveru Metacritic, který sdružuje a průměruje výsledky odborných recenzí v tisku a na webech získalo album 95 ze 100 možných bodů, což je ta nejlepší pozvánka na jeho brněnský koncert. Už proto, že v sestavě velmi blízké se objeví také letos v Brně, jen Briana Bladea za bicími nahradí Eric Harland.