Hyunhye (Angela) Seo je americká písničkářka, multiinstrumentalistka a zpěvačka. Známá je především působením v experimentální formaci [Xiu Xiu](https://goout.net/cs/xiu-xiu/pzctv/).

Butch Jenny je drsný experimentální elektronický noiseový projekt Jamie Stewart z kapely [Xiu Xiu](https://goout.net/cs/xiu-xiu/pzctv/).

Pražská postpunková formace Vellocet Roll vydala svou debutovou desku *A Man Asleep* v roce 2019 u *Theremin Records*, což jí vtisklo nezaměnitelný špinavý zvuk. Pětičlenná sestava naživo vytváří zvukovou koláž plnou psychedelie, zamlžené kytary se mísí s neurotickými plochami saxofonu. Na albu *A Land Ridden by Darkness* (*Full Moon Forum*, 2021) svůj hutný energický zvuk kapela doplňuje o nečekaně svůdné freejazzové pasáže. Téměř přesně rok po druhém dlouhohrajícím albu přichází Vellocet s další nahrávkou, kde se vůbec poprvé rozhodli použít češtinu. EP *Halcyon Days* zachycuje kapelu v přímočařejším punkovém modu, pětičlennou sestavu kapely rozšířil Jan Podskalský (kytara), na koncertech zvuk ještě doplňují perkuse Josefa Hradilka (Dukla).

Skupinu Tomáš Palucha založili kytaristé Libor Palucha a Jan Tomáš v roce 2012. V roce 2023 se sestava ustálila na čtveřici, sestava byla obohacena basou a salvami saxofonu Tomáše Vondry (Orient, Ginger Wizard & Peter Jacksons) a zběsilými bubny Vítka Chaloupeckého (Rutka Laskier, Ginger Wizard & Peter Jacksons). Na podzim téhož roku vydala kapela již v rozšířené sestavě album *Rauš* u labelu Day After Records.

Tomáš Niesner je mimo jiné polovinou kytarového dua [Šimanský & Niesner](https://goout.net/cs/simansky-and-niesner/pzosleg/), člen noise rockového tria [Vlněna](https://goout.net/cs/vlnena/pzxoaqf/) nebo hibernujícího noise metalu [Unna](https://goout.net/cs/unna/pzvrfrf/). V sólové tvorbě se pohubuje na ose od akustické kytary po elektronický ambientní drone. V dubnu 2021 vydal čistě akustickou desku *Aurora*, kterou mimo jiné pochválil i vlivný americký hudební server Pitchfork.

Aldana Duoraan pochází z Jakutska, ale v současné době žije v Praze. V České republice reprezentuje tradiční jakutský styl hry na chomus, pořádá workshopy a vyučuje techniky hry. Ve svých čistě instrumentálních vystoupeních střídá několik typů tohoto nástroje, z nichž každý má svůj vlastní tón a ladění. Pomocí dechu a pohybů rukou vytváří rytmické, hluboce meditativní skladby, které někdy připomínají různé elektronické experimenty v minimalistické hudbě. V roce 2021 vydalo její vydavatelství *Řehole* debutovou kazetu *Üs kut*.

V průběhu studií na FaVU Petra Hermanová založila hudební projekt Fiordmoss, s nímž vydala tři nahrávky. S prvním EP *Gliese* (2010) kapelu reprezentovala na *Red Bull Music Academy* v Madridu. V roce 2012 se Fiordmoss stali objevem roku prvního ročníku ankety Vinyla, po níž vydali druhé EP *Ink Bitten* (2012). Albu *Kingdom Come* (2017) byla tuzemskou Akademií populární hudby udělena cena Anděl za nejlepší elektronické album roku. Fiordmoss jsou ale uzavřenou kapitolou a Petra Hermanova si dlouho myslela, že se k hudbě ani nevrátí. Vše se změnilo, když zemřel její otec. Pustila se do zkoumání nábožensky orientovaných témat okolo smrti a jako určité pomocníky si vzala svou sbírku autoharf. V jejím albu *In Death​​​'s Eyes* z roku 2023 tak rezonuje na pomezí sakrální hudby a folku. Autorka se noří do hloubky zkreslených dronů a až symbolicky andělských chorálů. Kromě zvuku zmíněných autoharf je na desce ke slyšení hned několik varhanních improvizací, v *Two Deaths* pak hostuje varhaník Denny Wilke. Po ukončení studia videotvorba Hermanové směřuje k natáčení videoklipů (například Dikolson, Glen Hansard nebo Markéta Irglová) a k tvorbě animací, které se uplatňuje coby projekce ke koncertům převážně elektronických projektů norské hudební scény (Frost, Boska, Mental Overdrive). Prezentovala se s nimi kupříkladu na festivalu *Sónar* ve Stockholm, na *Mezinárodním filmovém festivalu* v Tromsø nebo na festivalu digitálního umění *Cynetart* v Drážďanech. V současné době se Petra Hermanová věnuje především animaci, kterou prezentuje v různých kontextech, v rámci instalací nebo s přesahy do módy či do hudby.

Blood Pact je brněnská darkwave electro kapela.

Kailas je pražské trio ve složení Eva Porating, Daria Samo a Arash Ghasemi. Minimalistická kytara, zemitá basa a sporadické syntezátorové prvky vytvářejí pomalu narůstající napětí.

Raphael Rogiński predstaviteľom poľskej experimentálnej scény. Je skúsený gitarista, improvizátor, skladateľ a znalec folklórnej hudby, ktorý čerpá z jazzových, bluesových a ľudových tradícií z celého sveta. Rogińského hlavnou inšpiráciou sú jeho židovské korene a zvuk amerického primitivizmu, skladateľov ako Harry Partch, John Fahey a Henry Cowell. O jeho minuloročnom albume *Talàn* sa v magazíne *Pitchfork* písalo: *„Poľský gitarista vo svojom striedmom inštrumentálnom štýle ozvučuje stáročia kultúrnej výmeny. Jeho nový album je pomalý a úctivý, akoby pozastavený v inej časovej mierke. Znie ako pocta všetkým veciam, ktoré prevalcovala modernita. Pomaly a s úctou tlmočí pocit nevyčísliteľnej straty.“*

Skupina hudebníků kolem Romana Radkoviče představuje výraznou formaci na poli lokální outsider music. Jejich poslední studiové album Televize, vydané pod hlavičkou vydavatelství mappa, představuje hudbu spojující písně Daniela Johnstona, Jacka Muduriana a tvorbu Anla Courtise a Reynols. Album je syrovým monolitem, psychedelickou masou valícího se zvuku, za níž se skrývají písně o lásce a přátelství. Hrané všechny najednou.

Duo složené z pražského dronového hudebníka Michaela Nechvátala (Kult Masek) a vizuální umělkyně a hudebnice Anny Ruth (Koruth). Michael Nechvátal je člen krauty tria Raw Deal, noisového projektu Jasnovidec a tvrdého jádra labelu Stoned To Death. I ve své sólové tvorbě Nechvátal nezapře fascinaci německou hudbou 70. let. Ve svém sólovém projektu Kult Masek a také v duu Kult Koruth ale opouští syrovou rytmickou motoriku a nahrazuje ji za nepateticky melancholické syntezátorové průlety zpustlým vesmírem, které Anna doplňuje éterickým nareverbovaným vokálem.

Opatův modul je pražská kapela, která snoubí noise, psychedeliku a minimalistické taneční techno beaty.

Freddy Ruppert při svých živých vystoupeních střídá řadu poloh, od avantgardní elektroniky, přes soudobé techno až po nihilistický bahnitý materiál s odkazem na ranné Swans. Své první nahrávky Ruppert vydal na labelu NNA tapes, poslední desku Krait pak vydal u pražských Red For Colour Blind. Jeho aktuální tvorba zkoumá témata hrůzy a úzkosti skrze falešné filmové soundtracky a budování fiktivního filmového světa. Ruppert se zaměřuje na atmosféru hororových filmů, kde klade menší důraz na explicitní násilí a více na strašidelné, napjaté mezihry, které předznamenávají děs a tragickou ztrátu. Kombinováním samplů, nalezených zvuků, terénních nahrávek a syntezátorů vytváří svět, který připomíná mlhavý, napůl zapomenutý sen o filmu.