Respect Festival Open Air 2026

deneme bonusu

Go Back

Respect Festival Open Air 2026

From: 13.06.2026
To: 15.06.2026

Web: FESTIVAL GUIDE
Location: Praha 7 – Holešovice, Ostrov Štvanice
Vstupenky/informace: GoOut.cz

***Respect Festival Open Air 2026* se uskuteční 13. a 14. června na pražském ostrově Štvanice.** **Text pořadatele:** *Letošní program nejvýznamnějšího pražského festivalu globální hudby má široké rozpětí — od autentických kořenů z afrických vesnic až po současné fúze, vznikající na základě umělecké vize, nikoli producentských rutin.* *Čistě instrumentální, egyptsko-belgické trio The Handover čerpá z lidových melodií z povodí Nilu, které zasazuje do téměř psychedelického rámce. Ogoya Nengo patří k posledním žijícím zpěvačkám písní "dodo", které na venkově v Keni fungovaly jako komunikační kanál oslovující veřejnost. Naopak současnou africkou hudbu reprezentuje trio Guitari Baro, spojující akustickou a elektrickou kytaru s melodickým perkusivním nástrojem balafon. Ušlechtilý pop z indického subkontinentu je pojem u nás dosud neznámý. Pákistánský zpěvák Muslim Shaggan předvede komorní a introvertní polohu žánru.* *Madagaskar má mezi znalci už dlouho pověst hudební pokladnice, zdejší nástroje i rytmy se totiž podstatně odlišují od hudby kontinentální Afriky. To je dáno i tím, že původní obyvatelé na ostrov připluli z Malajsie. Před půl stoletím, když na Madagaskar dorazily elektrické kytary, se zrodil transovní taneční styl tsapiky, který v Praze poprvé představí skupina Bobo & Behaja.* *Podobnou pokladnicí jsou Kapverdské ostrovy, jejichž hudba spojuje Afriku s Portugalskem a Brazílií. Mario Lucio se svým Pan African Bandem znovuobjevuje kořeny, z nichž současná kapverdská hudba vznikla.* *K překvapením programu patří The Zawose Queens z Tanzánie, duo tvořené dcerou a vnučkou afrického hudebního vizionáře Hukwe Zawose, jehož alba před 40 lety vydával Peter Gabriel. Druhým vrcholem bude nizozemská zpěvačka Meral Polat, jejíž předkové jsou z kurdských komunit v Turecku. Do Prahy přijíždí už po třetí. Dokáže skvěle propojit emocionální náboj kurdských písní s doprovodem západních nástrojů.* *Překvapivý mix stylů vytváří trio libanonsko-francouzského hráče Wassima Halala, který před rokem v Praze vystoupil s indonéským gamelanem. Tentokrát se zaměřil na styly Balkánu a přijede s romským hráčem na syntezátor ze Severní Makedonie a bulharským bubeníkem. Další zpestření přinese skupina marockých Berberů z pohoří Atlas, Araw N Fazaz, kombinující ženský zpěv, tradiční nástroje i evropské housle.* *13. až 15. června pak budou v pražském Punctu probíhat terapeutické zvukové seance dvou nepálských lektorů s názvem Himalayan Singing Bowls.*

Učinkující
Název	Popis/foto
Rachot Production	Agentura Rachot Production, která byla založena v roce 1990, se zaměřuje na pořádání a zprostředkování koncertů nekomerčních žánrů, jako je např. alternativní rock, improvising, free jazz, současná hudba nebo etnická hudba. V posledních letech se agentura zaměřuje především na pořádání koncertů zahraniční world music v rámci celoročního cyklů, které každoročně vrcholí dvoudenním pražským festivalem. Jedním z hlavních cílů agentury Rachot je přispět prezentací hudebních skupin z nejrůznějších kulturních a náboženských oblastí k rozvoji multikulturní společnosti. Agentura si také klade za cíl propagovat náročnější a mediálně méně známé umělecké směry, objevovat pro české publikum neznámé a nabídnout alternativu vůči stagnujícím žánrům mainstreamu.
The Zawose Queens	The Zawose Queens je hudební duo pocházející z tanzanského Bagamoya, které tvoří Pendo a Leah Zawose. Jde o vůbec první ženy z proslulé hudební dynastie Zawose (Pendo je dcerou a Leah vnučkou legendárního Dr. Hukweho Zawoseho), které převzaly roli hlavních zpěvaček a performerek, což bylo v jejich kultuře dříve vyhrazeno výhradně mužům. Jejich tvorba oslavuje kulturu národa Wagogo – zpívají v rodném jazyce kigogo – a spojuje tradiční nástroje jako ilimba či chizeze se strhujícími vokálními harmoniemi, dynamickými polyrytmy a jemnou elektronickou produkcí. Na svém debutovém albu Maisha, vydaném na labelu Real World Records Petera Gabriela, spolupracovaly s britskými producenty Olim Barton-Woodem a Tomem Excellem. Tento projekt, který propojuje organický zvuk s moderními vlivy, jim vzápětí přinesl pozvání na nejprestižnější festivaly včetně Glastonbury, Womadu či Womexu. Mezi jejich známé skladby patří titulní píseň Maisha, Sauti Ya Mama nebo Fahari Yetu
Bobo & Behaja	Bobo & Behaja je hudební formace, která propojuje francouzského saxofonistu Maxima Boba a výrazného madagaskarského kytaristu Behaju pocházejícího z města Sakaraha. Skupina představuje publiku transovní hudební styl zvaný tsapiky. Jedná se o poměrně mladý žánr, který vznikl na jihozápadě Madagaskaru koncem 70. let z propojení vesnických tradic a moderní africké hudby, jejímž královským nástrojem se stala elektrická kytara. Behaja je považován za jednoho z nejvlivnějších a nejvýraznějších tsapiky kytaristů současnosti. Koncerty kapely přenášejí na pódia syrovou energii tradičních madagaskarských hudebních slavností, známých jako bal-poussière, do kterých kvintet plynule integruje i prvky free jazzu. Mezi jejich známá alba patří Aia Haja? a Parepare. Jejich charakteristický zvuk lze slyšet ve skladbách jako Tantely Male Zay, Fifangaroa nebo Marolinta, z nichž poslední jmenovaná vyšla na respektované kompilaci Tsapiky! Modern Music From Southwest Madagascar.
Guitari Baro	Guitari Baro, což v překladu znamená „Kytarové konverzace“, je instrumentální hudební trio pocházející z Mali a Guiney. Formaci tvoří Gaoussou Kouyaté hrající na akustickou kytaru pod vlivem pouštního blues Aliho Farky Tourého, Kerfala „Petit“ Diabaté, který střídá elektrickou a akustickou kytaru a inspiruje se Carlosem Santanou či kamerunským hudebníkem Richardem Bonou, a mistr hry na balafon Lassana Diabaté. Ten v minulosti prošel elitními sestavami (jako Trio Da Kali nebo Symmetric Orchestra) a podílel se na projektech s avantgardním tělesem Kronos Quartet. Hudba Guitari Baro vychází z hlubokých hudebních tradic západoafrických griotů (národ Mande), přičemž do ní muzikanti organicky integrují prvky jazzu, konžské rumby, rock and rollu a kubánské hudby. Své eponymní debutové album vydali v září 2025 u labelu Chrysalis Global, na jehož produkci se podíleli i etnomuzikoložka Lucy Durán a Dudu Sarr. Mezinárodní ohlas získali ihned po svém strhujícím vystoupení na Dakar Music Expo 2025. Mezi jejich vydané skladby patří například Mamelles, Kolonkan nebo Bambougou.
Meral Polat Trio	Meral Polat je nizozemská zpěvačka, herečka a divadelní tvůrkyně s kurdskými kořeny, která si získala uznání odborné kritiky svou energickou fúzí kurdské lidové hudby a syrových groovů. Zatímco její debutové album Ez Ki Me (vydané v roce 2022 pod hlavičkou Meral Polat Trio) bylo osobním hledáním alevitsko-kurdské identity inspirovaným poezií jejího zesnulého otce, album Meydan přináší silné poselství o ženské emancipaci, solidaritě a vzdoru vůči patriarchátu. Její hudba stojí na minimalistických bluesových aranžích, které se na novém albu mísí s anatolským rockem, afrobeatem a swingem. Její projev je pověstný a je nabitý dramatickými zvraty, mikrotonálními posuny i melodickými ozdobami typickými pro hudbu Blízkého východu. S novou doprovodnou kapelou přináší na pódia ještě více rytmu, rock'n'rollu a strhující energie. Mezi známé skladby z její diskografie patří virální singl Meydana Gel, Ez Kî Me nebo Çiya Icaro.
Ogoya Nengo	Kdyby Keňa neležela v Africe, ale Evropě, písně zvané "dodo" by už dávno byly zapsány na Seznamu nehmotného dědictví UNESCO. Jedná se totiž o unikátní žánr, který smějí zpívat jen dospělé ženy - a který Evropané objevují až letos, díky albu, které právě vychází na renomované britské značce Honest Jon's. Ta v minulosti přinesla například Afrikou inspirované projekty Damona Albarna ze skupiny Blur. Na pražském koncertě album pokřtí největší žijící ikona žánru, téměř osmdesátiletá zpěvačka Ogoya Nengo se svojí čistě ženskou skupinou. Tématem jejích písní je život, smrt - a třeba i Barack Obama, jehož otec se narodil v Keni, nedaleko jejího domova, na březích Viktoriina jezera. Písně dodo fungují v keňské společnosti jako komunikační kanál, jímž ženy oslovují veřejnost. Je v nich místo pro satiru, kritiku i výchovná kázání. Existují skladby kritizující agresivitu policie, nespravedlivost soudců či zálety partnerů. Na rozdíl od tanců mladé generace mají písně volný, houpavý rytmus, doprovod tvoří vedle bubnu delikátní puls chřestítek a dalších perkusí, ve zpěvu se střídá - podobně jako v americkém blues - zvolání a odpověď. Projekt je výsledkem mnohaletého úsilí německého hudebníka českého původu Svena Kacirka, který Keňu na svých hudebních expedicích několikrát procestoval. Na albu i na koncertě zpěvačky vystupují stejně jako před africkým publikem, jedná se o ryze autentický projekt, v němž se prolíná syrová živelnost s ženskou laskavostí i něžností.
Odd Okoddo & Ogoya Nengo	Páteř projektu Odd Okoddo & Ogoya Nengo tvoří producent, bubeník a elektronický čaroděj z Hamburku českého původu Sven Kacirek. Jeho propojení afrických rytmů s elektronickými barvami je zcela invenční, přirozené a ve svém žánru představuje unikát
Araw N Fazaz	Araw N Fazaz (v překladu „Synové Středního Atlasu“) je hudební formace, která představuje novou tvář amazighské (berberské) hudby z Maroka. Skupina vznikla v roce 2016 v oblasti Khenifra ze setkání francouzského hráče na oud (arabskou loutnu) Léa Fabre-Cartiera a mladého virtuosa Younese Baammiho, který hraje na nástroj zvaný lotar a je žákem slavného Mohameda Rouichy. Sextet vychází z tradiční hudby hornatého Středního Atlasu (tzv. hudba šejků, jejíž kořeny sahají do 50. let 20. století), ale na rozdíl od mnoha jiných berberských skupin klade velký důraz na instrumentální preciznost, aniž by se vytrácela původní živelnost. Ve své tvorbě jedinečně kombinují mužský i ženský zpěv, perkuse, marocké loutny a evropské housle, které hudebník drží ve svislé poloze, jak je zvykem v zemích Východu. Kapela vystupuje na festivalech světové hudby (např. Roskilde Festival v Dánsku nebo Respect Festival) a mezi nahrávky z jejich vystoupení či studiových sessions patří skladby jako Sal sal, Our Idam nebo Ahidous Yssafri Ou7bibinou.
The Handover	The Handover je čistě instrumentální trio s kořeny v Egyptě, Belgii a Norsku, které tvoří Aly Eissa (oud), Ayman Asfour (housle) a Jonas Cambien (klávesy). Skupina se loni stala senzací prestižního festivalu WOMEX a ve své tvorbě rozvíjí hypnotické a trancové lidové melodie z oblasti delty řeky Nil na severu Egypta. Tuto tradiční hudbu a klasické arabské maqamy mistrně kombinují s psychedelickou improvizací, repetitivními krautrockovými riffy a syrovou energií egyptského žánru shaabi. Ačkoliv v kapele chybí perkuse nebo bicí nástroje, jejich hudba má silný groove a je vystavěna na dlouhých, nepřerušovaných improvizacích, které postupně gradují k extatickým vrcholům. Struktura jejich skladeb v podobě navazujících řetězců je myšlenkově spřízněná s australskou skupinou The Necks, ale je vystavěná ze zcela odlišného materiálu. Své kritikou oceňované eponymní debutové album vydali na jaře roku 2024 u kultovního amerického labelu Sublime Frequencies.
Muslim Shaggan	Muslim Shaggan je pákistánský zpěvák klasické a poloklasické hudby z Láhauru, který je dědicem a pokračovatelem pěti století indo-pákistánské vokální tradice. Pochází z významné hudební dynastie a zpěvu se učil již od útlého dětství pod vedením svého zesnulého dědečka, legendárního Ustada Ghulama Hassana Shaggana. Ve svém procítěném vokálním projevu oživuje tradiční hudební formy jako ghazal, khayal nebo thumri. Zpívá s doprovodem bubínků tabla, flétny a indického harmonia – snadno přenosného nástroje, který byl do Asie původně importován z Británie.
Wassim Halal	Všestranný hudebník Wassima Halala z Francie a Libanonu.
Mario Lucio & The Pan African Band	Kapverdské ostrovy sice populací odpovídají polovičce Prahy, ale v hudebním světě představují velmoc. Na původně neobydleném souostroví se během posledních pěti století mísily hudební vlivy z Afriky, Portugalska i Brazílie. Vznikla tu řada jedinečných stylů. Mario Lucio patří v kapverdské kultuře k unikátním postavám a jeho talent přesahuje hudební oblast. Sloužil jako ministr kultury, maluje, a napsal 10 svazků divadelních her, básní i románů. Jeho nový projekt s muzikanty z dalších afrických zemí, Pan African Band, představuje unikát. Lucio znovuobjevuje kořeny, z nichž současná kapverdská hudba vznikla. Skupina patřila k největším překvapením posledního veletrhu Womex. Mario Lucio se narodil na hlavním kapverdském ostrově Santiago v poslední dekádě koloniální éry, když Kapverdy ještě patřily Portugalsku. O otce přišel, když mu bylo 12 let, v 15 letech spolu se svými sedmi sourozenci ztratil i matku. Útulek našli v sirotčinci zřízeném armádou. Roku 1984 získal stipendium na studium práv v Havaně, později se stal členem kapverdského parlamentu. Založil velmi úspěšnou skupinu Simentera, komponoval pro světoznámé kapverdské umělce včetně zpěvačky Cesarie Evory, vystupoval sólově. Napsal knihu Manifest kreolizace, v níž analyzuje míchání etnik, tedy Afričanů a Evropanů, k němuž docházelo vedle Kapverd v řadě dalších bývalých kolonií. Jeho poslední album, se skupinou Pan African Band, vyšlo symbolicky k 50 výročí nezávislosti Kapverd i dalších kolonií. Název alba, Independance, je slovní hříčkou: "independence" je nezávislost, ale změna druhé poloviny slova na "dance" znamená tanec. Čímž Lucio odkazuje na návrat afrických lidových tanců, které byly v koloniální éře zakázány pro údajnou nemravnost. Koloniální režimy se ovšem též obávaly, že rytmus i tanec vytvářejí mezi Afričany tajné pouto a mohou se stát signálem ke vzpouře.