Maurizio Sciarretta je italský houslista.

Eduardo García Salas je houslista, rodilý Katalánec, který už řadu let žije v Česku. Eduardo García Salas zahájil své hudební vzdělání na Conservatori de Lleida pod vedením prof. Leopolda Gila. Ve studiu pokračoval na Ostravské univerzitě u prof. Zdeňka Goly a následně na Musikhochschule Nürnberg u Hanse Petera Hoffmanna. Na holandském Conservatorium van Amsterdam se ve třídě Lucy van Dael specializoval na barokní housle. Během studia na Amsterdamské konzervatoři se Eduardo věnoval také badatelské činnosti. V archivu v Zámrsku objevil dopis Antonia Vivaldiho z roku 1719, adresovaný Václavu z Morzina, kterému Vivaldi v roce 1725 věnoval *Čtvero ročních období*. V letech 1995–1998 byl členem JONDE (Joven Orquesta Nacional de España). Působil v Janáčkově filharmonii, Orquestra Simfònica del Gran Teatre del Liceu, Camera Musicae, Camerata XXI a dalších orchestrech. V letech 2003–2008 byl koncertním mistrem Orquestra Simfònica Julià Carbonell de les Terres de Lleida. Dále spolupracoval s Pražskou komorní filharmonií, Severočeskou filharmonií v Teplicích, Českým národním symfonickým orchestrem a dalšími tělesy. Na barokní nástroje účinkuje se soubory Musica Florea, Collegium 1704 a Orquestra Barroca Catalana. V letech 2010–2017 pravidelně hrál ve skupině prvních houslí České filharmonie. Během své kariéry měl možnost spolupracovat s dirigenty jako Carlo Maria Giulini, Jiří Bělohlávek, John E. Gardiner, Gianandrea Noseda, Eliahu Inbal, Herbert Blomstedt, Pinchas Steinberg a dalšími. V současnosti je koncertním mistrem v Hudebním divadle Karlín v Praze. Zároveň je hlavním organizátorem Festivalu Karla Halíře, kde od roku 2011 vystupovali umělci jako Ivan Ženatý, Natasha Korsakova, Jiří Vodička, Josef Špaček, Roman Patočka, Jan Mraček, Pavla Tesařová nebo Cuarteto Casals. Eduardo García Salas je houslistou v Halíř Trio spolu s violoncellistkou Janou Podolskou a klavíristkou Barborou K. Sejákovou. V roce 2019 působil jako asistent režie opery Praga Nascente. Novodobou hudební rekonstrukci tohoto díla na čistě Vivaldiho hudbu vytvořil po rozsáhlém výzkumu Vivaldiho árií a konzultacích s předními odborníky. V srpnu 2020 Eduardo objevil v Muzeu české hudby partituru Vivaldiho skladby, která dostala katalogové číslo RV Anh. 59.29. V roce 2021 byl asistentem režie ve Vivaldiho opeře Farnace a dramaturgem VI. Festivalu ve Valticích. Od 10. listopadu 2020 je Eduardo předsedou spolku zámku Brtnice, který je spojen s hudbou Vivaldiho a Mozarta prostřednictvím osobnosti hraběte Vinciguerry Thomase Collalto.

Jitka Hosprová je česká hráčka na violu. Hře na housle se začala učit již ve svých sedmi letech. Ve čtrnácti letech se začala věnovat hře na violu. Vystudovala konzervatoř v Plzni, pražskou HAMU a už jako studentka na konzervatoři sklízela úspěchy na mezinárodním poli. Dnes koncertuje po celém světě, hraje se špičkovými mezinárodními orchestry a je historicky první českou sólovou violistkou.

Violoncellista Bledar Zajmi je koncertním mistrem Orchestru Opery Národního divadla v Praze. A také významným sólistou s bohatou koncertní činnost na třech kontinentech ve více než 30 zemích světa. Doposud vydal doma i ve světě 15 CD jako sólista a komorní hráč s širokým repertoárem hudební tvorby od baroka až k soudobé hudbě. Hře na violoncello se věnoval už v šesti letech v rodné albánské Tiraně. Po absolvování Akademie múzických umění v Praze se zúčastnil řady mistrovských kurzů např. u profesora B. Pergametschikowa v *Cello Academy* v německém Kronbergu nebo u profesora J. Chuchra v *Summer Academy* v rakouském Semmeringu. Je laureátem mezinárodních soutěží jako např. *Palma d´Oro* (1999) Itálie, *Premio Rovere d´Oro* (2004). Jeho umělecké výkony jsou vysoce hodnocené odbornou kritikou. Bledar Zajmi hraje na francouzský nástroj Mirecourt.

Klavíristka Veronika Böhmová je laureátkou celé řady národních a mezinárodních soutěží. Mezi největší úspěchy patří postup mezi 32 nejlepších klavíristů světa na soutěži Artura Rubinsteina v Tel Avivu v roce 2014, 2. cena na soutěži Antona G. Rubinsteina v Drážďanech v roce 2012, postup do semifinále na soutěži Královny Alžběty v Bruselu v roce 2010 a 2. cena na soutěži Maria Canals v Barceloně v roce 2007. Se svými recitály se Veronika představila publiku v České republice (*Pražské jaro*, *Pražský podzim*), Rakousku, Německu, Bulharsku, Slovinsku, Belgii, Itálii, Francii, Švýcarsku, USA, Mexiku, Japonsku a Číně. V roce 2016 debutovala po boku izraelského dirigenta Lahava Shaniho s Českou filharmonií klavírním koncertem Josefa Páleníčka. V témže roce dosáhla zatím svého největšího úspěchu a to sice vystoupení ve slavné koncertní síni Isaac Stern Auditorium – Carnegie Hall v New Yorku.