**Kamasi Washington vystoupí v brněnském Sono Music Clubu 18. března od 19:30 v rámci *Jazz Fest Brno 2025*.** Jedna z nejkultovnějších osobností současné jazzové scény, zosobňující její proměnlivost a provázanost s dalšími žánry, dokazující, že jestli něco aktuální jazz není, tak *„nevzrušivý zvukový doprovod ke kafíčku tet posedávajících na lázeňských kolonádách.“* Kamasi Washington běžně hrává nejen na jazzových festivalech, ale také na gigantických multižánrových akcích předpovídajících směry hudebního dění, jako je třeba barcelonská *Primavera Sound,* anglické *Glastonbury* nebo americká *Coachella.* Hudba Kamasiho Washingtona je nezařaditelná, na jedné straně hraje odvázané a svižné improvizace s funkovými „grády“, za které by se nestyděli třeba Sly And The Family Stone nebo Miles Davis v příslušných obdobích, na straně druhé je doslova hudebním architektem, který na svých koncepčních vesměs tříhodinových albových projektech *The Epic* (2015) a *Heaven and Earth* (2018) využil mohutného orchestrálního zvuku stejně jako postupů připomínajících psychedelickou hudbu. Každopádně, hudební kořeny Kamasiho Washingtona jsou v zásadě jazzové, ale dřív, než „vykopl dveře“ do první ligy tohoto žánru, hrál s hudebníky spíše z oblasti hip hopu a elektroniky – už při studiích se skamarádil s Thundercatem, s nímž od té doby paralelně spolupracuje, opakovaně nahrával například pro rappera Snoop Dogga či producenta Flying Lotuse a první opravdu „velké album“, na kterém spolupracoval, byl hiphopový počin Kendricka Lamara *To Pimp a Butterfly* (2015). Na hraně jazzu a dalších subžánrů černé hudby je i „supergroup“ Dinner Party, kterou založil v roce 2020 s klávesistou Robertem Glasperem, multiinstrumentalistou Terracem Martinem a DJem a producentem 9th Wonderem. V květnu letošního 2024 vyjde Kamasimu Washingtonovi nové album *Fearless Movement,* na němž se objeví mimo jiné slavný rapper André 3000 nebo funkový kmotr, dvaaosmdesátiletý George Clinton. Ještě před vydáním pustil Washington do světa zprávu, že se bude jednat o taneční album, čehož se část posluchačů lekla. *„Když říkám taneční, nemyslím to doslova. Tanec je pro mě něco, co vyjadřuje pohyb lidského ducha, takže je to vlastně něco podobného jako hudba. A to je to, o co mi na albu jde,“* uvedl saxofonista svoje výroky na pravou míru. Album je poznamenáno dvěma věcmi – tím, že část jeho materiálu vznikala za covidové pandemie a protagonista si podle vlastních slov uvědomil vlastní smrtelnost, a na druhé straně radostným faktem, že se ve stejné době stal otcem dcery. Už v jejích dvou letech jí pouštěl svoje oblíbené mistry, Johna Coltranea, Ornettea Colemana a Erika Dolphyho. {„Chtěl jsem jí ukázat tu nejlepší hudbu,“* říká. A dodává, že si pak s dcerkou sedl ke klavíru a na základě motivu, který si neustále vybrnkávala dokola, vznikla pro album skladba *Asha the First.*