**Dianne Reeves vystoupí 16. března v Sono Music Clubu.** *Asi by stačilo říct, že je držitelkou pěti cen Grammy v oboru jazzového zpěvu, a nebylo by třeba nic dodávat. Tolika poctami certifikované hrdlo jaksi hovoří samo za sebe. A nejen hovoří, hlavně brilantně zpívá.* Hudba byl pro Dianne Reeves osud daný do kolébky, narodila se do rodiny, kde byl muzikant, kam oko dohlédlo – otec zpěvák, matka trumpetistka, strýcem byl Chares Burrell, kontrabasista nejen jazzový, ale proslulý i tím, že jako vůbec první Afroameričan byl členem významné americké filharmonie (konkrétně denverské). A aby toho nebylo málo, bratrancem byl slavný klávesista a zpěvák George Duke. Ten také produkoval zpěvaččino první album po podepsání smlouvy s významnou firmou Blue Note, za které byla poprvé nominována na Grammy a vystřelilo ji dokonce na první místo jazzového žebříčku. Hudebně se pohybovalo mezi moderním jazzem, R&B, soulem a fusion, to nejen díky producentovi, ale i muzikantům, které na nahrávání sezval, mezi nimiž byly takové hvězdy jako Herbie Hancock, Tony Williams nebo Stanley Clarke. V té době už měla Dianne Reeves za sebou řadu zkušeností. Zpívat a hrát na klavír začala v patnácti letech, v roce 1971, byla členkou středoškolské kapely, ze které si ji „k sobě“ vytáhl trumpetista Clark Terry. Po vystudování klasického zpěvu na coloradské universitě se přestěhovala do jednoho z hlavních měst showbusinessu Los Angeles, kde pracovala v klubech mj. se saxofonistou Stanleym Turrentinem nebo pianistou Billym Childsem. Ještě před podpisem smlouvy s Blue Note vydala u malých labelů tři alba coby jakousi předehru k velké kariéře. Tu lemuje pět Grammy. Tři z nich dokonce za po sobě bezprostředně následující alba, což je v jazzové kategorii unikum: živá nahrávka *In The Moment – Live In Concert* vyšla v roce 2000, pocta slavné kolegyni *The Calling: Celebrating Sarah Vaugha*n rok poté a komorní album jazzových standardů *A Little Moonlight* v roce 2003. Další pak získal soundtrack k filmu *Good Night and Good Luck*, který v roce 2005 režíroval George Clooney a získal šest nominací na Oscara. A zatím poslední gramofoonek jí spadl do klína v roce 2015 za zatím poslední titul *Beautiful Life*, moderně orientované, zčásti autorské a zčásti složené z možná pro leckoho překvapivých coververzí Boba Marleyho, Ani DiFranco, Stevie Nicks nebo Esperanzy Spalding. Kritika o Dianne Reeves říká, že je – pro svoje rozkročení mezi žánry – nástupkyní ve své době podobně neortodoxní Dinah Washington, oceňuje na ní mimořádný vkus, vždy dobrý výběr skladeb, hluboký ponor do textů, ale také vynikající smysl pro improvizaci a dokonalou scatovou techniku.